Ano, možná jsem trochu naivní, když tu tvrdím, že zvolený obor vysoké školy je i oborem budoucího zaměstnání, ale pochopte. Není to tak jednoduché, jak si možná myslíte. Spíš bych tento proces popsal jako vzrušující a místy bláznivý. Přičicháváte ke světu, o kterém jste sice už slyšeli vyprávět, ale na vlastní oči jej neviděli.
Například takový student gymnázia je už konečně donucen k tomu, aby se profiloval. Po dlouhých letech se navíc postaví před úctyhodné přezkoušení a tím nemyslím jenom maturitní zkoušky. Atmosféra s blížícím se jarem houstne a v maturitních třídách se hovory točí okolo vysokých škol včetně věcí s nimi souvisejících.
Situaci trochu komplikují instituce tvářící se jako přátelské a toužící vám pomoci, avšak na pozadí dychtící po penězích za rádoby přípravné kurzy k přijímacímu řízení. Seriozně tvářící se brožury dostává student na každém kroku, ale když je pak hezky v soukromí otevře, nedozví se nic pořádného. Kdybych měl věřit všemu, co si přečtu, asi se na vysokou školu nedostanu.
Na druhé straně stojí vysoké školy se svymi informačními materiály a webovými prezentacemi. Nesmím zapomenout ani na studijní oddělení a již studující vysokoškoláky, které jejich "mateřské školy" vysílají do terénu, aby polapili do svých sítí co nejvíce ryb. Škoda jen, že jejich informovanost není natolik dobrá, aby zodpověděli vaše trochu konkrétnější dotazy. Ano, svým způsobem takoví lidé mohou být dobrá reklama, jelikož není snad lepší zdroj informací o škole než její student, ale do terénu by měli být nejspíš vysíláni s nějakou osobou ze studijního oddělení dané školy, jenž by ručila za podané informace,
Stala se mi taková zajímavá událost. Asi před rokem jsem se začal zajímat o Národní srovnávací zkoušky od společnosti SCIO, neboť umožňují dostat se na obor, o který mám zájem, bez příjmaček. Jelikož jsem ale ještě nebyl v maturitním ročníku, nabyl jsem pochybností, zda-li mi NSZ v takto brzkém termínu uznají. Mé pochybnosti zakrátko společnost SCIO potvrdila, a proto jsem se rohodl testy zkusit až na podzim roku 2007. Na jedné z přednášek studentů vysoké školy, kam se hlásím, mi ale přednášející řekl, že termín, ve kterém jsem zkoušku složil, není fakultou uznávaný a že si tak zkoušky budu muset zřejmě zopakovat. Asi za týden mi toto tvrzení vyvrátilo příslušné studijní oddělení a tento měsíc jsem se dozvěděl, že fakulta uznává výsledky NSZ za poslední 3 roky. Každý zdroj informací tvrdil něco jiného. Kdo se v tom má potom vyznat?
Dalším trochu paradoxním jevem jsou tzv. přípravné kurzy na přijímací testy pořádané samotnými vysokými školami. Kdo se s tímto termínem doposud nesetkal si určitě udělá představu ze slovního spojení. Věc se má tak, že vysoké školy vypisují přijímací řízení, aby vybraly studenty nejlépe vhodné pro dané studium, ale zároveň si nechají platit těžké peníze za to, aby naučili učástníky kurzu projít testy podle vhodného algoritmu nebo s nimi alespoň nacvičí typické otázky. No, snad nejsem sám, komu to připadá alespoň trochi podivné. Vlk se nažral a koza zůstala celá.