Tento přístup mi vydržel poměrně dlouhou dobu. Svým způsobem za to může i to, že jsem poměrně dlouhou dobu navštěvoval střední školu, kde jsem se vlastně nic moc nového nedozvěděl, a úroveň českých blogů mi prostě sedla. Nedávno jsem slyšel, že dobrá prezentace má odprezentovat 70% již známého a 30% nového, aby byla pro diváky stravitelná. S těmito blogy je něco podobného. Člověk většinou čte pořád to samé dokola (70%) jen trochu z jiného poledu či s drobnými vychytávkami (30%).
Dalším důvodem byla samozřejmě i jazyková bariéra. Ještě před dvěma lety jsem při vybírání si mezi anglickým a českým obsahem téměř vždy bez přemýšlení volil ten český, částečně asi z lenosti, z velké části však kvůli mým jazykovým schopnostem.
No, a co se změnilo?
Rok a půl jsem na vysoké škole a mám jeden velký problém – většina českých zdrojů věnujích se oboru, který studuji, je příliš povrchní a pro mne už bohužel téměř bezcenná. To mne donutilo začít přelouskávat anglické texty, kterým jsem se tak dlouho vyhýbal. A jak ten čas plynul, začal jsem číst krom textů, které jsem přečíst opravdu potřeboval, některé články roztroušené různě po internetu. A postupně jich přibývá.
Je to opravdu síla. Až se na sebe zlobím, že jsem vstřebával moudra pouze od lidí z naší malé republiky. Myslím, že to byla stejná hloupost, jako kdybych si vyplachoval hlavu MF Dnes. Jelikož je Čechů poměrně málo, je poměrně málo i specializovaných publikujících webů, z nichž stejně většina píše o ničem. Nevím, možná je to syndrom malé komunity.
Jedním ze zahraničních webů, jejichž RSS jsem začal odebírat, je i Gödel’s Lost Letter and P=NP. Pravda, narazil jsem na něj teprve včera, ale byl jsem uchvácen. Na českém internetu jsem na blog tohoto zaměření ještě nenarazil. Autor se zde například věnuje různým otevřeným problémům ze světa matematiky a informatiky (měl jsem nutkání to napsat v opačném pořadí, ale takto je to přirozenější) a prezentuje své názory na ně.
Podobně znechucená za mnou přišla přítelkyně před nekolika měsíci, když začala číst Al Jazeera English. Byla úplně znechucená tím, o kolik informací kvůli lokálním médiím přicházíme, a prohlásila, že nejvíce se o svém regionu člověk dozví ze zahraničního tisku.
Úsměvné, že?